Sociální vyloučení a veřejný prostor

Bc. Aleš Vymětalautor: Bc. Aleš Vymětal
Nelze si nevšimnout, že počet míst v Praze 12, kde se bezdomovci vyskytují, kupř. na Sofijském náměstí, stoupá a pochopitelně vznikají třetí plochy ze sdílení veřejného prostoru (zápach, agresivita, opilost, konfrontace s lidskou bídou). Řešení není jednoduché, musí být komplexní a víceúrovňové. Na jedné straně musí být zajištěn bezpečný a důstojný veřejný prostor (efektivní policie, harmonická legislativa), na straně druhé musí zůstat – pro toho, kdo chce – otevřená cesta „ze dna“ sociálního vyloučení. Je to běh na dlouhou trať, ve kterém nesmíme zapomenout na programy prevence, volnočasové aktivity, terénní a sociální práci v rozmanitých variantách. Především tak se dá snížit počet oblastí, ve kterých panuje kultura chudoby a společenského vyloučení. Zkusme se na tuto problematiku podívat podrobněji.
Když vidíme před obchodem či pod mostem skupinu bezdomovců, nabízí se otázka, co je to vlastně za lidi a může tento nepříznivý sestupný vývoj potkat i nás? Neuklidním vás: jsou to lidé jako my a ano, může se to stát leckomu z nás. I když jsou důvody pro vznik bezdomovectví velmi individuální a v čase proměnlivé, lze ze statistik (analytická část Koncepce bydlení ČR do roku 2020, MMR) vysledovat, že mezi skupiny nejohroženější bezdomovectvím patří rodiny seniorů, jednotlivců nad 65 let a domácnosti s jedním dospělým, s dětmi, či domácnosti s dlouhodobě nezaměstnaným. Odhadovaný počet potenciálních bezdomovců žijících v ČR v roce 2012 byl až 100 tisíc osob. Mezi skupinou skrytých bezdomovců přibylo mladých lidí do 25 let, osob se zdravotním postižením a žen, i celých rodin s dětmi. Mezi rizikové faktory pro vznik bezdomovectví patří dluhy, nezaplacené nájemné nebo hypotéky, rodinné konflikty a rozvraty, propuštění z institucionální péče (dětský domov, vězení, psychiatrická léčebna, nemocnice), nízký sociální status, obecně nízké sociální kompetence a nedostatek sociálně podpůrných sítí, problémy s duševním zdravím, sexuální a psychické zneužívání v dětství, zneužívání drog a alkoholu, delikventní chování či zkušenost s vězením. Bezdomovectví je jedna z nejextrémnějších forem chudoby a sociálního vyloučení a pozor – nejedná se o stav. Ve skutečnosti jde o dlouhodobý a složitý proces od ohrožení vyloučením z bydlení, přes extrémní sociální vyloučení za absence bydlení, až (v ideálním případě) po návrat do obvyklého životního stylu, tedy po bydlení. Je nutné si uvědomit, že bezdomovec má ztížen či zamezen přístup k řadě zdrojů, nejen k bydlení, ale i k zaměstnání, sociální ochraně, zdravotní péči či vzdělání. Vzhledem k tomu, že sociální vyloučení je proces, během kterého jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti, těžko může být řešením bezdomovce někam odsunout, jak se o to snaží kupř. praktikování zákona o přestupcích tj. zákaz pobytu. Místo prevence, sociální, zdravotní či terapeutické péče, budování sociálních či tzv. prostupných bytů, tedy komplexního přístupu k řešení této problematiky – nastupuje sankce, která posune problémové osoby jen o čtvrť dál. Skutečnou pomoc lze hledat ve třech rovinách: na úrovni státu (vhodné nastavení legislativy ohledně dostupnosti bydlení, aktivita probační a mediační služby, Policie ČR a úřadů práce), na úrovní obcí a krajů (vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb bydlení, činnost obecní a městské policie) a konečně na úrovni nestátních organizací (charity, církevní a dobrovolnické organizace,ústavy a spolky).
Charitativní bazar
Příkladem poslední aktivity může být počin naší neziskové organizace Spojené hlavy, kdy jsme testovali možnost vytvoření pracovního místa pro dlouhodobě nezaměstnaného či sociálně znevýhodněného člověka a skutečně – celý březen, týden co týden, mohl být spatřen tento brigádník obsluhující charitativní recyklobazar na Sofijském náměstí. Tento model sociální služby se nám osvědčil a chceme v něm pokračovat.

Bc. Vymětal
předseda spolku Spojené hlavy

Post Tagged with