Sociální problematika

Bc. Aleš Vymětalautor: Bc. Aleš Vymětal

Co dělat s tím, že mládež nemá co dělat, schází se po večerech a popíjí?

Zde je každá rada drahá. Jednoduché řešení typu zákazu, kamerového dohledu či jiné represe neexistuje. Místo konečného řešení je třeba hledat řešení komplexní. Pokusme se ho nalézt.
Je celkem známé, že v anonymním prostředí pražských sídlišť se daří partičkám výrostků, kteří vzdorují nudě nejednou nepopulární aktivitou (hlučnost, vandalství, kriminalita). Uvědomme si ale, že potřeba party je v určitém věkovém období zcela přirozená a saturuje řadu potřeb, které tito mladí lidé mají (patřit někam, být pochválen ap.). Než takovéto jedince ocejchujeme nálepkou delikventi, je dobré pochopit, že kromě toho, že můžeme jejich chování vnímat jako obtěžující či ohrožující, nejsou to nějací cizí jiní lidé, zpravidla jsou s námi spřízněni (děti sousedů, příbuzní, spolužáci apod.). První část skládanky „jak tento problém vyřešit“ se nabízí v pěstování kvalitních mezilidských vztahů především v rodině a škole. V nejbližším okolí pěstovat sociální komunikaci, pak může fungovat i sociální kontrola. Mezilidské vazby, už jen to, že souseda zdravíte, prohodíte s ním pár slov, občas si recipročně pomůžete, rozrušuje anonymitu, která je podhoubím patologického chování a samozřejmě i strachu. Další část řešení spočívá v bohaté nabídce volnočasových aktivit (sport, kultura, nízkoprahové kluby, organizované skupiny typu skauta apod.). Jedním se střípků mozaiky je i funkční institucionální sociální síť (dostupnost soc. pracovníka, kurátora, psychologické poradny). Teprve když selžou tyto základní možnosti a přiznejme si, že v určitém počtu případů tomu tak je a to bez ohledu na sociální status rodiny (chudí/bohatí, vzdělaní/nevzdělaní), je čas na postupy řešící přestupky v soužití či dokonce porušení zákona. Pak je na místě spolupráce občanů s policií (př. setkávání místně znalých policistů / strážníků se zástupci domovních samospráv), práce s bezpečnostní mapou (zmapování rizikových míst v dané lokalitě, př. opuštěný dům, ulice před hernou) či dokonce využít i strategie harm reduction (výměna jehel, očkování, streetworkeři atd.). Jak vyplývá z uvedeného, k dané problematice je třeba přistupovat komplexně, lze ji ovlivnit chováním v rodině (výchova, etický základ) i občanskými postoji (sousedství, komunita). Své místo zde má i samospráva (zřizování, kontrola a podpora soc. služeb, volnočasových aktivit apod.). Pokud vám zmíněné návrhy přijdou příliš obecné či složité a přese všechno hledáte jednoduché řešení nabízí se metoda „Tvrdé lásky“ parafrázováno – než přistoupíte k oné tvrdosti, zkuste mít „ty syčáky pod vašimi okny“ prostě rádi :).
Rodinné Divadlo
Závěrem svého příspěvku chci odpovědět na položenou otázku „Co dělat s tím, že mládež nemá co dělat, schází se po večerech a popíjí?“ nikoli v teoretické, ale ryze praktické a osobní rovině. Co s tím dělám já? V roce 2011 jsem založil sociální nízkoprahové divadlo ((www.divadlo.siknese.cz).Tento soubor hraje pro děti i dospělé a je otevřený spolupráci s novými členy bez předsudků. Hrajeme i v Modřanech a na zimu se chystáme usídlit v Sokole v Libuši. Jediná podmínka spolupráce je přijít na zkoušku střízlivý/vá a mít dobrou vůli s ostatními vyjít. Odměnou je pak potlesk diváků a radost s možnosti se realizovat.

Bc. Vymětal
předseda spolku Spojené hlavy a principál Rodinného Divadla

Post Tagged with