Přírodní zajímavosti Městské části Praha 12

Na území Prahy 12 se nachází několik přírodních zajímavostí, které rozhodně zasluhují naši pozornost. Jistě většinu z nich obyvatelé Prahy 12 znají, jiné jim možná zůstávají utajeny. Ty nejcennější jsou chráněny národní legislativou na stupni přírodní památka a přírodní rezervace.

   Přírodní rezervace je na území městské části jediná – je jí PR Šance na jižním okraji území, severně údolní silnice Břežanské údolí od mostu Závodu míru do Dolních Břežan.

   Jde o nevšedně zajímavé území z hlediska archeologického, geologického, paleontologického, geobotanického i zoologického. Zajímavé je však i z hlediska turistického, s mnohými estetickými přírodními scenériemi a výhledy do vltavského údolí směrem západním. Výčet všech zajímavostí by byl nad rámec tohoto stručného článku.

   V těsné její západní hranice se nachází geologická a paleontologická zajímavost – PP U Závisti – výchoz ordovických břidlic s téměř svisle orientovanými vrstvami odkrytými v zářezu silnice Komořanské.

   Další legislativně chráněnou lokalitou je stepní porost PP V Hrobech. Zde, na výchozech ordovických břidlic, je vyvinut na mělkých půdách cenný biotop s řadou vzácných rostlin a živočichů. V dubnu například upoutá v době květu koniklec luční černající. Partie s hlubšími půdami jsou mozaikovitě sečeny pro potlačování šířícího se ovsíku vyvýšeného – trávy, která je schopna utlačit konkurenčně slabší, přitom cennější stepní druhy trav a bylin.

   Plošně nejrozsáhlejším chráněným územím je PP Modřanská rokle. Ta se táhne od západu zhruba od křižovatky ulic Generála Šišky a Československého exilu směrem východním až k západnímu okraji Písnice. Zahrnuje tok Libušského potoka s bočními přítoky. Památka chrání nivu potoka a přilehlé svahy většinou se severní a jižní expozicí, několik skalních výchozů se vzácnou květenou a některé geologické zvláštnosti, např. kontakt geologických útvarů proterozoika a ordoviku.

   Před několika lety byla zahájena pozvolná přeměna většinou nepůvodních lesních porostů na původní, což je však záležitost dlouhodobá, nicméně nezbytná. Největším problémem je odstranění nepůvodních akátin, které zde byly uměle vytvořeny počátkem 20. stolení. V jejich zastínění doposud přežívají hodnotné stepní enklávy, v nichž ještě dnes je hojný endemitní křivatec český. Ještě v padesátých letech 20. století byl však tento krásný druh rozšířený na mnohem větším počtu dílčích lokalit, z nichž ustoupil v důsledku zastínění akátem.

   Poblíž jižního okraje PP Modřanská rokle, jižně ulice Podchýšské, se nachází PP Cholupická bažantnice. Nachází se v pramenné oblasti vodoteče, která protéká přes lesní enklávu Vrtilka dále k severu a vlévá se do Písnického potoka – přítoku Libušského potoka. Jedná se o zachovalý ostrov lužního lesa uprostřed zemědělské krajiny, dnes z jižní strany těsně míjený Pražským okruhem. Lesní porost památky je do značné míry člověkem pozměněný a silně ruderalizovaný.

   Kromě těchto vyjmenovaných lokalit se na území městské části setkáme s enklávami, které mají svou hodnotu, avšak nejsou nijak chráněny a hrozí jim proto poškození či zánik s postupující urbanizací.

   Například jižně ulice V Lučinách na samém severním okraji městské části se nachází malá luční enkláva, která se táhne směrem k jihu přibližně k elektrické rozvodně. V dolní části při Zátišském potoce je malá rákosina. Vlhká louka je biotopem evropsky chráněného modráska bahenního, jehož housenky se vyvíjejí v hlávkách totenu lékařského – rostliny podmáčených luk. V nich se housenky zdržují až do posledního larválního stadia, pak vypadávají na zem a jsou odnášeny mravenci rodu Myrmica do mravenišť, kde se živí mravenčími vajíčky a larvami. Mravencům za tuto újmu poskytují sladké šťávy, které vylučují na konci těla. Tento modrásek je chráněn proto, že s ohledem na složitý vývojový cyklus je snadno zranitelný. Péče o něj spočívá v promyšleném sečení luk s totenem a mravenčími hnízdy. Podstatou je, aby oplozené samičky měly v době kladení vajíček k dispozici kvetoucí toteny a aby tyto rostliny nebyly posečeny v té době, kdy se v nich vyvíjejí larvičky. Dále je třeba dbát, aby nebyly při sečení poškozovány mravenčí kupy, v nichž se modrásek vyvíjí po vypadnutí z hlávek totenu.

   Osvědčený mnohaletou praxí, která je obecně zaměřena na ochranu hmyzu živícího se rostlinami na sečených lukách, je tzv. mozaikovitý způsob sečení luk, kdy v době jarní seče je posečena jen část plochy a druhá je posečena buď až druhý rok nebo až počátkem podzimu. Přitom systém sečených a nesečených části má podobu mozaiky. Tak je zajištěn vývoj larev fytofágního hmyzu a luční porosty zůstávají plny života.

   Další lokalitou, která zasluhuje ochranu, které se jí zatím nedostává, je geologický profil odkrytý na západním okraji modřanské vinice jižně ulice Na Floře. Viniční domek byl nedávno rekonstruován a zahrada prodělává generální přestavbu. Geologický profil tvoří strmou stěnu orientovanou k západu k ulici Modřanská. Od doby, kdy byl profil odkryt v souvislosti s rozšiřováním chodníku, nepřetržitě zarůstá akáty, které se do stěny šíří větrem z porostu při ulici Na Floře. Tím dochází k ústupu specifické vegetace skalního výchozu, v níž se například uplatňuje na jaře výrazně žlutě kvetoucí trýzel škardolistý, který je typickým druhem obdobných skalních srázů vltavského údolí například v Malé Chuchli.

   Skalní výchoz by měl být zbaven náletové dřevinné vegetace, měla by být odstraněna i síť bránící padajícímu kamení (vybudovaná zeď z bílých cihel je dostatečnou ochranou) a měl by být radikálně přeměněn i navazující akátový porost. Stanovištně sem náleží teplomilná doubrava, kterou by zde bylo možné poměrně snadno vytvořit po potlačení akátu.

   Další pozoruhodností je drobná stepní enkláva navazující na západní konec ulice Ke Kapličce, severně zahradnictví. Zde na svahu skloněném k jihu se vytvořil zajímavý stepní porost, v němž roste například kavyl Ivanův, tolice srpovitá, pelyněk ladní a další druhy vázané na mělké půdy teplých stanovišť. Porost vyžaduje občasné sečení pro potlačení expandující trávy ovsíku vyvýšeného. Směrem k Vltavě navazuje na tuto stepičku akátový porost, který má v podrostu chabé zbytky zajímavé stepní květeny, která trpí jedovatými látkami vylučovanými akátem a zastíněním. I tento porost má potenciál stát se být mnohem kvalitnější teplomilnou doubravou, podobně jako západně modřanské vinice.

   Na západní okraj PP Modřanská rokle navazuje volná enkláva, které se mezi starousedlíky odjakživa říkalo „hupy“. Jako malý kluk jsem zde sáňkoval jako o život v přírodním korytě vytvořeném přívalovými vodami v písčitých půdách, od horní ulice Na Cimbále až dolů k mostku přes Libušský potok, riskantní jízdou mezi tehdy tam rostoucími třemi obrovskými duby červenými. K severu ukloněný svah „hupů“ je pokryt místy zajímavou stepní vegetací, v níž kvete například v červenci nápadná chrpa čekánek, na níž létala vzácná vřetenuška Zygaena ephialtes.

   Mým úmyslem bylo, ve spolupráci s místním úřadem, předělat tuto lokalitu na klidné místo pro krátké vycházky, s lavičkami a dalším mobiliářem, s možností legálního táboření apod., leč mé snahy narazily na odmítavý postoj vlastníků pozemků, kteří mají představy zcela odlišné, komerční.

   Vysoký ekologický potenciál mají partie podél Vltavy, a to v celém úseku na území městské části. Dnes je zde k dispozici dráha pro cyklisty a bruslaře, avšak vyjít si po této stezce na klidnou vycházku se psem, malými dětmi nebo jen tak sám a kochat se pohledy přes Vltavu na radotínské a chuchelské stráně není možné, neboť musíte neustále dávat pozor, abyste se vyhnuli střetu s projíždějícími sportovci. Podle mého názoru je možné, v této lokalitě, podle vzoru například sousedního Německa či Rakouska, vybudovat souběžnou stezku jen pro pěší, umístěnou přímo na navigaci, vybavenou lavičkami a koši na odpadky.

   Na úrovni bývalého modřanského cukrovaru, v místě tzv. vltavských tůní, do nichž byly v 2. polovině 20. století zaústěny odpadní vody s nebezpečnými látkami původem z někdejších provozů Spofy (později Léčivy) a ČKD v Komořanech, se v průběhu let vytvořila velmi zajímavá mokřadní společenstva s tůněmi, mokrými loukami a vrbovými porosty.

   V tůních rostou například šípatka střelolistá, žabník jitrocelový, stolístek klasnatý a mnoho dalších, ve vodě žije několik druhů obojživelníků a užovka obojková, vzácně i užovka hladká. Systém tůní navazuje přes oddychovou louku na úrovni převozu na Berounku v Lahovičkách na obdobný systém tůní blíže ke Zbraslavi. Tento úsek je již stabilizovanější a z přírodovědeckého hlediska ještě cennější. Oživení tůní je bohatší, v některých tůních lze zahlédnout překrásné květy plavínu štítnatého, hladina tůní je pokryta několika druhy okřehku, ve březích roste zevar přímý a další druhy mokřadních rostlin. Celý systém tůni zasluhuje promyšlenou péči a ochranu.

   Západně od konečné autobusů Modřany – Na Beránku, mezi ulicemi Československého exilu a Hornocholupická – se nachází unikátní mokřadní enkláva v místech prameniště drobné vodoteče, která odvádí vodu směrem k západu do Cholupického potoka a posléze do Vltavy. V této malé enklávě se lze setkat s celou řadou vzácných rostlin, například kosatcem sibiřským, ostřicí Hartmannovou, vrbou plazivou. Je naprosto nezbytné zajistit neměnné vláhové poměry v této lokalitě, aby nevyschla v důsledku neuvážených terénních úprav v blízkosti konečné autobusů. Dále je třeba v porostu uplatňovat promyšlený management s cílem potlačit nežádoucí šíření ruderálních druhů rostlin, které se do porostu šíří z nedalekých deponií zemin na okraji sídliště Baba II. 

   Svou přírodovědeckou hodnotu mají i mokré louky v pramenné oblasti v blízkosti rybníka Kálek v Cholupicích, severně ulice Podchýšská. Zdejší mokré louky místy s plošně rozsáhlými porosty různých druhů ostřic vyžadují okamžitou aplikaci speciálních pěstebních postupů pro potlačení nežádoucích ruderálních druhů, především třtiny křovištní. Dále je nutno zabránit vysychání luk neuváženými terénními úpravami.

   V souvislosti s budováním tunelového komplexu na Pražském okruhu jižně lokality Šabatka se podařilo úzkou spoluprací s kompetentními osobami úřadu městské části Praha 12 zachránit tu nejcennější část cenných stepních biotopů ležících v těsné blízkosti budovaného portálu tunelu. Na ploše, kde převažují písčité půdy a výchozy ordovických břidlic, se v minulosti vytvořil systém tzv. psamofilních společenstev, tedy vázaných na písčité vysychavé prostředí s nedostatkem živin. Jen díky pozornosti několika jedinců a odhodlání zachránit tuto enklávu stůj co stůj tento klenot modřanské přírody dále žije a prospívá. Je příkladem toho, že pokud se najdou zapálení lidé, lze v ochraně přírody dosáhnout lecčehos, třeba i přes nevšímavý či jednostranně zaměřený přístup kompetentních orgánů.

   Je zřejmé, že i na tak malém území, jakým je Městská část Praha 12, přitom tak intenzivně zastavěném, se lze setkat i dnes s místy, kde přežívá krásná příroda, kterou je nutno chránit pro sebe, příští generace i přírodu samu.

RNDr. Jiří Vávra, CSc.

Post Tagged with